Čtvrtek 24. června 2021, svátek má Jan
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Čtvrtek 24. června 2021 Jan

Dejte už Paroubkovi konečně pokoj!

24. 05. 2009 20:00:00
Jiří Paroubek na svém blogu pláče nad tím, jak mu média nedají pokoj. I mne by velmi potěšilo, kdyby mu ho už konečně dala a zapomněla, že nějaký Paroubek vůbec existuje. Je to jediný způsob, jak ho skutečně dostat na lopatky.

Kdysi dávno nás na Fakultě žurnalistiky učili následující poučku: "Když se na ulici potká pán A s pánem B, není to zajímavé. Pokud se ale pán A právě vrací z ložnice manželky pána B, už je to zajímavý příběh." To je dnes alfa a omega žurnalistiky na celém světě. Žurnalistika je v prvé řadě příběh a nic než příběh. Evropa je v tomto ohledu trochu střízlivější, v zámoří to však platí dvojnásob. I zpráva je jen příběh. Všechno je příběh. Podíváte-li se na televizní zpravodajství, uvidíte to zcela jasně - každá vysílaná zpráva je vlastně příběh. Příběh je to, co dobře prodává novinářskou práci. Příběh není konstatování, že dnes byl moc hezký den a ptáčci zpívali o sto šest. Proč ne? Protože příběh vzniká jen tehdy, pokud je přítomen nějaký konflikt. Bez konfliktu není příběh. Konflikt je to, co zajímá čtenáře a proč příběhy čtou. Shrnuto a podtrženo, úkolem každého novináře v komerčním médiu (což jsou vlastně všechna, s výjimkou médií veřejnoprávních) je vyhledávat konflikty, které přitahují pozornost co největšího množství lidí. Typ konfliktu pak odlišuje média vzájemně od sebe. Některá se neštítí zajít opravdu do hluboké bulvární roviny a volí tudíž odpovídající konflikty (kdo s kým je nevěrný apod.) a jiná se drží v tak zvané rovině "seriozní" a volí tomu odpovídající konflikty, které také na patřičné úrovni analyzují, upozorňují na ně apod. To je celá malá násobilka žurnalistiky, jako oboru. Tato malá násobilka má však v praktickém životě velmi zajímavé výsledky.

Celý současný svět je závislý na marketingu a reklamě. Můžete být úžasní odborníci ve svém oboru, pokud se o vás ale neví, jako byste nebyli. Můžete být autorem skvělého románu, ale dokud vás nikdo nezná, jako by váš román ani neexistoval. Proto si někteří spisovatelé například platí manažery, kteří řídí jejich marketingovou kampaň a starají se o jejich "profil" na trhu. Pokud budete mít dva stejně talentované autory a jeden má tzv. "dobrý marketing" a druhý má špatný nebo žádný marketing, pak ten první bude slavit úspěchy a druhý se bude jen těžce protloukat. Ve spojení se žurnalistikou vzniká pak typická situace, kterou všichni dobře známe - pokud někdo chce, aby se o něm psalo nebo mluvilo v médiích, musí být vidět. Musí přinést příběh, jinými slovy, nabídnout zajímavý konflikt. Mnohé osobnosti se mohou přetrhnout, aby takový konflikt nabídly a aby se o nich psalo. Jak praví zkušenost, i špatná reklama je reklama. O kom se v médiích mluví a píše, ten je. Dříve možná platilo "myslím, tedy jsem", ale dnes mnohem více platí "píše se o mně, tedy jsem". A chytří to vědí. Ze žurnalistiky se postupně stal tak trochu výměnný obchod - ty nám nabídneš příběh a my ti uděláme "reklamu" tím, že o tobě budeme psát. V bulvárních médiích toto pravidlo platí naprosto doslovně. S výjimkou velmi malé skupiny celebrit, které s bulvárem skutečně nespolupracují, funguje český bulvár na bázi vzájemně výhodné symbiózy. Bulvár v pravém slova smyslu, tak jak je znám například v USA, to je u nás spíše vzácnost. Než aby novináři složitě lovili příběhy celebrit v ulicích a skutečně vykonávali bulvární investigativní činnost, zvednou telefon a s celebritou se dohodnou. Vždyť jde nakonec o vzájemně výhodnou spolupráci, neboť reklamu potřebuje každý.

Pan Paroubek se ve svém blogu ale rozčiluje: "Nervozita českých sdělovacích prostředků dosahuje v těchto dnech - až na čestné výjimky, které velice oceňuji - vrcholu. Tištěná média, která jsem označoval dlouhodobě jako provládní, nostalgicky vzdychají po již odešlé Topolánkově vládě. A útočí nepřetržitě na sociální demokracii a mě osobně. Když analyzuji denně kromě jiných novin a časopisů také např. Lidové noviny, je to smutné čtení. Vlastně každý den mě ve svých redakčních či jiných komentářích zahrnují útoky. Ne že by to byla taková tragédie. Obávám se ale, že jsem jejich hlavním tématem. Kdyby Paroubka nebylo, museli by si ho v Lidových novinách vymyslet." Má pravdu. Kdyby ho nebylo, byl by to někdo jiný, kdo by převzal štafetu. Paroubek musí ale být moc rád, že se o něm takto píše. Kdyby nebyl, byl by hlupákem. Což však rozhodně není. Nejsem jeho volič, a kdybych chtěla přiložit polínko k jeho zkáze, věděla bych jak. Zařídila bych, aby bylo jeho prosbě vyhověno a média o něm přestala psát. Kéž by! Takovou moc ale nemám. Bohužel. Moc by se mi líbilo, kdyby média Paroubka ignorovala a celé měsíce o něm nevyšla ani řádečka. To by bylo zděšení v oranžové rodině! To by padaly preference! Média mnohokrát v historii prokázala, jak jsou silná a že dovedou politika vynést na výsluní, ale také ho mohou velmi snadno zadupat do země.

Pan Paroubek jistě absolvoval nejeden mediální trénink a tedy dobře ví, jak "zabodovat", jak na sebe upoutat pozornost a jak "existovat" v našem mediálním prostoru. Bohužel, protivníci mu až příliš často nahrávají na smeč. Novináři, vedeni základními principy současné žurnalistiky, nemohou odolat a o Paroubkovi píší. Protože Paroubek je příběh. Člověk, jež si hraje na Jánošíka, který chce bohatým brát a chudým dávat, to je velmi lukrativní příběh a konfliktů má v sobě více než dost. Paroubek, i když na svém blogu "pláče" a staví se do role postřelené laně, musí si doma mnout ruce. Řešení, jak Paroubka co nejvíce znevýhodnit, je přitom tak jednoduché - prostě o něm nepsat a nedat mu v médiích prostor. Nezajímat se o něj. Nekomentovat ho. Kdyby se takto zachovala ta část novinářské obce, která není "proparoubkovská", bohatě by to stačilo a výsledek by se stihl dostavit ještě o letošních předčasných volbách. Namísto toho novináři svými články (ať již mají jakýkoliv obsah), jen Paroubkovi pomáhají. A co Paroubkova politická opozice? Ta snad přišla o rozum zcela, soudě podle billboardů, které vidím na ulicích. V ODS zřejmě někdo zešílel, nebo nemají dobrého mediálního poradce, že mohli takové billboardy vůbec vyvěsit. Každý i jen trochu zkušený mediální poradce by jim totiž řekl, že jejich kampaň bude zcela kontraproduktivní. Místo aby se soustředili na sebe, soustředí se na Parobka. Místo aby prostor v kampani využili pro sebe a pro tvorbu svého PR a svého mediálního profilu, dávají prostor protivníkovi. A mediální profil? Tak ten v tuhle chvíli ODS díky svým billboardům prohrává na celé čáře.

Žurnalistika je velmi mocná a politik, který dokáže hrát hru podle jejích pravidel, vždycky bude vítězit. Paroubek tu hru rozhodně pochopil lépe, než současná ODS, a to pro tuhle zemi opravdu není dobré. Potěšilo by mě, kdyby se našla média, která by vyhověla Paroubkovu přání. Prosím vás, vykašlete se už na něj a "vymyslete" si někoho jiného. Je to jediný způsob, jak ho skutečně dostat na lopatky.

Autor: Markéta Dočekalová | neděle 24.5.2009 20:00 | karma článku: 32.24 | přečteno: 2698x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Média

Kateřina Jandová

Nebývalý ekonomický optimismus bude zdrojem růstu v EU

Data nás učí, že ať už je ekonomická realita jakákoli, motorem růstu (a stejně tak i důvodem pádu) jsou emoce.

21.6.2021 v 14:30 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 90 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Ještě že Jiří Ovčáček ten Twitter má

Mám vůči prezidentu Zemanovi „1000 a jednu“ výhradu a občas některou z nich zveřejním. Taktéž mám výhrady proti hradní u mluvčímu Jiřímu Ovčáčkovi a obsahu jeho twitterového účtu.

9.6.2021 v 23:36 | Karma článku: 20.04 | Přečteno: 573 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Kdo sedí u stolu?

Začalo to úplně obyčejně, normálně. V Izraeli byla domluvena koalice sestávající z osmi stran. I stalo se, že se všichni předsedové sešli u jednoho stole. Čtyři vlevo, čtyři vpravo. Vzniklo společné foto. A pak?

8.6.2021 v 10:00 | Karma článku: 14.25 | Přečteno: 342 | Diskuse

Jiří Turner

Je Václav Klaus je chytřejší než rádio?

Určitě, ale je také serióznější a slušnější než rádio? Jestli to náhodou není on, kdo opakovaně zcela nezvládl jasně a slušně vysvětlit to, z čeho byl nařčen. Je-li Klaus chytřejší než rádio a jiná média, ptám se, jak je to možné?

6.6.2021 v 9:32 | Karma článku: 24.08 | Přečteno: 678 | Diskuse

Lubomír Stejskal

Na okraj odchodu Václava Klause z rozhlasového studia

Aniž bych znal podrobnosti, když se objevila zpráva o tom, že federální MF vedené V. Klausem Klausem tajně odeslalo na přelomu 80. a 90. let do SSSR půjčku (cca 1,3 mil USD), intuitivně jsem Klausovu "vinu" odmítl.

4.6.2021 v 19:50 | Karma článku: 42.55 | Přečteno: 16863 | Diskuse
Počet článků 22 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 4505
Scenáristka, publicistka a lektorka tvůrčího psaní. Autorka dvoudílné učebnice "Tvůrčí psaní pro každého", provozovatelka webu (a kurzů) pro začínající autory www.scenare.cz. Vystudovala žurnalistiku na FSV UK, čtyři roky žila v Nizozemí a působila jako externí dopisovatel pro oblast Beneluxu. Studovala scenáristiku v USA, byla jednou ze zakladatelek televizního seriálu Ulice a podepsala se pod cca 680 jeho dílů. Momentálně působí jako producentka v producentské firmě. Více na www.scenare.cz

Najdete na iDNES.cz