Pane ministře, zamyslete se, prosím....

Otevřený dopis ministru zdravotnictví ČR. Všichni obyvatelé ČR mají možnost se připojistit pro případ hospitalizace, ovšem s výjimkou dvou skupin - invalidních důchodců a občanů starších 65 let. Ty většinou žádná komerční pojišťovna nepojistí. Bohužel právě tyto dvě skupiny obyvatel bývají nejčastěji hospitalizované.

Vážený pane ministře,

obracím se k Vám s problémem, který sice trápí mnoho lidí v naší zemi, ale na který zatím nebylo nahlíženo zcela správným způsobem.  Mým cílem je rozproudit diskusi a dát ve známost určitá fakta, o kterých se příliš nehovoří, ale která jsou pro mnohé občany ČR nesmírně důležitá. Na úvod však musím zdůraznit, že nejsem člověk, který by odmítal poplatky ve zdravotnictví, a naopak jsem vždy patřila k těm, kteří chápali, že zdravotnictví je služba jako kterákoliv jiná, navíc nesmírně nákladná. Nejde mi tedy o to brojit proti poplatkům ve zdravotnictví, ale upozornit na některé opravdu závažné skutečnosti, o kterých by se mělo hovořit. Jde o poplatek za den pobytu v nemocnici. K napsání tohoto dopisu mne vyprovokovalo jeho plánované zvýšení na 100,-Kč za den.

Téměř v celé západní Evropě takový poplatek existuje a plní celou řadu pozitivních úloh. Mimo jiné i tu, že si díky němu lidé mnohem více uvědomují, že zdraví je skutečná deviza a má vysokou hodnotu, dokonce hodnotu vyčíslitelnou v penězích. Tento poplatek tedy mimo jiné přispívá i k tomu, že vede občany k ochraně vlastního zdraví a k prevenci, protože je zřejmé, že být nemocný, natož hospitalizovaný, se zkrátka „nevyplatí“.

Žila jsem 4 roky v Nizozemí a mám tedy zkušenost s tamním systémem zdravotního pojištění (respektive s tím, jaký byl v Nizozemí v letech 1990 – 1994). V Nizozemí byl rovněž občan povinen platit poplatek za den pobytu v nemocnici, ale pokud měl u své zdravotní pojišťovny uzavřené připojištění, pojišťovna mu následně na základě potvrzení z nemocnice o uhrazeném poplatku tento poplatek proplatila. Každý tedy měl možnost se proti nečekanému výdaji spojenému s hospitalizací připojistit. Velmi důležitý a podstatný je fakt, že se nejednalo o komerční připojištění sjednávané u komerčních pojišťoven, ale o připojištění, které mohl každý občan uzavřít u zdravotní pojišťovny, jejímž byl pojištěncem. A tato pojišťovna měla ZE ZÁKONA POVINNOST takové připojištění uzavřít s každým pojištěncem, který o něj projevil zájem. Toto je velmi důležité, protože pojišťovna NESMĚLA pojištěnce odmítnout z důvodu jeho zdravotního stavu nebo například věku. Připojištění se vztahovalo na poplatek za den pobytu v nemocnici v té výši, v jaké byl momentálně stanoven pro daný rok. (To je rozdíl od komerčních pojišťoven, kde bylo možné uzavřít pojištění pro pobyt v nemocnici na prakticky libovolně vysokou částku za den.) Díky tomuto opatření měli všichni občané v systému rovné postavení. Bylo jen otázkou osobního rozhodnutí, zda občan raději investuje do připojištění, které bude každý měsíc hradit, nebo zda peníze utratí za něco jiného.

U nás bohužel žádná taková možnost neexistuje. Na trhu je samozřejmě nepřeberné množství komerčních pojišťoven, u kterých je možné uzavřít komerční pojištění pro případ hospitalizace, to však neřeší problém chronicky vážně nemocných a také starších občanů. Pokud se totiž o tuto problematiku budete více zajímat, zjistíte, že prakticky každá komerční pojišťovna odmítá toto pojištění uzavřít s občany, kteří jsou v invalidním důchodu a pak také s těmi, kteří již dovršili 65 let věku. Je to logické. Tyto dvě skupiny totiž nejčastěji bývají hospitalizované a komerční pojišťovny to moc dobře vědí. A pokud se vám, jakožto občanu dlouhodobě vážně nemocnému, podaří najít pojišťovnu, která s vámi pojistku uzavře, jejich posudkový lékař z této pojistky vyjme hospitalizaci z důvodu nemoci, se kterou se již dlouhodobě léčíte. I tak může takový člověk mluvit o štěstí, protože stále zbývá celá řada dalších rizik, díky kterým může skončit v nemocnici i s něčím jiným, než jen se svým chronickým onemocněním. Bohužel realita je taková, že v 90% všech hospitalizací je takový člověk stejně většinou hospitalizován z důvodu svého chronického onemocnění. Vím, o čem mluvím. Platím si již mnoho let takovou pojistku, a ačkoliv jsem byla hospitalizována za dobu trvání pojistky mnohokrát, nárok na plnění od pojišťovny jsem měla jen jednou za celých 10 let. Jen jednou se totiž jednalo o hospitalizaci z jiného důvodu, než z důvodu nemoci, se kterou se léčím od 14 let.

Velice Vás tedy tímto prosím, abyste se ve vládě zamysleli nad situací chronicky vážně nemocných občanů, kteří jsou v invalidním důchodu a nad situací občanů starších 65 let. Tyto dvě skupiny budou totiž těmi, kterých se poplatek za den pobytu v nemocnici nejvíce dotkne. Nejen proto, že jsou v porovnání se zdravými (nebo mladými) občany v nemocnici mnohem častěji, ale také proto, že většinou patří i mezi skupiny obyvatel, které na tom zároveň nejsou finančně nejlépe (často právě díky dlouhodobé nemoci). Každý v této zemi má možnost se ujmout své vlastní zodpovědnosti a pro případ pobytu v nemocnici se připojistit u komerčních pojišťoven. Tyto dvě skupiny obyvatel však tuto možnost nemají. Osobně to považuji za velké znevýhodnění, možná až na hranici diskriminace. Tato situace by však byla snadno řešitelná. Stačilo by uzákonit, že jsou zdravotní pojišťovny povinny nabízet občanům připojištění pro případ hospitalizace a uzákonit, že musejí připojistit každého, kdo projeví zájem a to BEZ OHLEDU NA JEHO ZDRAVOTNÍ STAV nebo VĚK.

Pokud totiž takové či obdobné opatření nebude přijato, nejvíce platit za pobyt v nemocnici budou právě dlouhodobě vážně nemocní a staří občané, kterým ovšem není dána žádná možnost, jak se proti této situaci ochránit formou připojištění.

Věřím, že se nad touto záležitostí zamyslíte a zvážíte, jaké řešení by bylo optimální.