To, čím je FAMU bezesporu unikátní nejen na domácí scéně, ale také ve světě, je zcela individuální přístup ke každému studentovi (což jako pedagog, který na této škole rovněž působí, mohu potvrdit.) "Jednoho dne student překoná svého učitele, to je úplně normální a musí se s tím počítat. My, pedagogové, je vedeme, pomáháme jim, aby našli sami sebe a dokázali zpracovat svůj umělecký a autorský záměr. A tato spolupráce je často velmi zajímavá i pro nás, i my se dozvídáme velmi zajímavé věci od studentů. FAMU je jiná škola, než většina českých škol. Vztah mezi pedagogem a studentem je tu založen na partnerství a přátelství," řekl Lubor Dohnal a jeho slova Lucie se spokojeností na tváři potvrdila. Školu absolvovalo mnoho, dnes již opravdu slavných, osobností. Konkurence při přijímacím řízení je veliká, ale jak Lubor Dohnal řekl, v počtu přijímaných uchazečů se FAMU v posledních letech přeci jen trochu zlepšila. Zatímco ještě před 15 lety bylo na obor scenáristika a dramaturgie přijímáno 5 studentů, dnes je to přibližně 8 až 9 studentů. Hlásí se jich každoročně přibližně stovka.
Zatímco já se synem (18 let) jsem tedy nedělní dopoledne prožila na cyklu Mini FAMU, kamarádka Věrka šla na projekci filmu "Svět v Miru", jehož režisérem byl opět Andrei Ujică, tedy stejný režisér, který vytvořil i rozsáhlý dokument o rumunské revoluci 1989, který jsme zhlédli v sobotu. O filmu "Svět v Miru" se mluví jako o rumunském remaku "2001: Vesmírná odysea" a pro množství krásných záběrů natočených v kosmu je velmi obdivován. Věrka se vrátila z projekce naprosto unešená a celý den prakticky o ničem jiném, než o tomto filmu, nemluvila. Velmi si chválila také možnost diskuse přímo s režisérem filmu, po skončení projekce. Litovala jen, že si nemohla na projekci zakoupit DVD s nahrávkou tohoto filmu a my jsme jí museli dát za pravdu, že bychom prodej DVD uvítali i u dalších projekcí. Rozhodně jde o inspirativní nápad pro další, budoucí ročníky LFŠ. (Na obhajobu však třeba dodat, že v kině Hvězda jsou obchůdky, kde se řada různých filmů na DVD koupit dá, nabídka však s tituly promítanými na LFŠ nemá přímou souvislost.) Je pochopitelné, že nejnovější filmy takto nabízet nebude možné nikdy, ale třeba zrovna "Svět v Miru" a mnohé další, které jsou na festivalu uváděny, k nim nepatří a možné by to tedy jistě bylo.
Od 15 hodin se naše tříčlenná skupinka vydala na projekci filmu "Habermannův mlýn". Věrka přiznala, že by nikdy na takový film sama nešla. O to větší bylo její překvapení, když zjistila, že se jí film velmi líbil. Režisér Juraj Herz po skončení projekce promluvil ještě i k samotnému divokému poválečnému odsunu Němců, zodpověděl řadu dotazů a také prozradil několik zajímavostí z natáčení. Je obdivuhodné, že tak dobře udělaný film vznikl za pouhých 39 natáčecích dní, a to se ještě štáb po celou dobu natáčení neustále potýkal s deštěm. Habermannův mlýn na mne udělal hluboký dojem, je to film se silným lidským příběhem, výborně řemeslně zvládnutý, se skvělou kamerou a snad ještě lepší hudbou. Svým obsahem navíc vysílá do světa nejednu hlubokou myšlenku, nebo alespoň otázku k zamyšlení. Sledovala jsem při závěrečné diskusi velmi pozorně i osmnáctiletého syna a potěšilo mě, že byl opravdu zaujatý, a to nejen tématem, ale celou diskusí. Fakt, že mají diváci tady na filmovce po skončení mnoha projekcí možnost mluvit přímo s tvůrci filmů a mohou se jich na cokoliv zeptat, považuji za jeden z vůbec nejcennějších. Přitahuje pozornost jak mladé generace, tak i těch o poznání starších.
Den jsem s Věrkou završila koncertem Emira Kusturici a jeho The No Smoking Orchestra. Bohužel, tak, jak jsem se strachovala již v sobotu, potvrdilo se, že si koncert musí účastník "odstát". To mi můj zdravotní stav bohužel neumožňuje, takže jsme lístky prodaly a celý koncert proseděly na lavičce na Studentském náměstí, kde se vše konalo. Pravda, výhled na pódium jsme měly jen z dálky, ale hudbu jsme slyšely po celou dobu velmi dobře. Takže poučení pro příště, tedy alespoň do doby, než začne LFŠ myslet i na handicapované účastníky - lístky na koncerty nekupovat, stačí sedět opodál na lavičce (pokud tedy je to štěstí, že kolem nějaké lavičky jsou).
Syn se ve stejnou dobu vypravil na taneční projekt Davida Doubka - DJ Ventolin. Jaké to bylo, to vám bohužel teď nenapíšu, protože noc strávil syn mimo penzion a měli bychom se za chvíli potkat opět na přednášce z cyklu Mini FAMU. Musím tedy již letět...