Zákony jsou od toho, aby se obcházely!

Většina krajů se rozhodla, že dá pacientům možnost přijmout v krajských nemocnicích tzv. "dar" a tedy neplatit regulační poplatky. Co jsme to za zemi, že naši zákonodárci vědomě a na očích všem, hledají cestičky, jak obejít zákon?

Přiznávám, byl to pro mě šok. Neuvěřitelná skutečnost, kolik hlasů získala ČSSD v krajích jen díky přihlouplým regulačním poplatkům. Nemohu uvěřit, že cena jednoho kafe (a to ještě levnějšího) může vyvolat tolik vášní. Fakt, že se jedná o naprosto minimální spoluúčast, to je pouze jedna rovina problému. Co se mi však jeví mnohem závažnější v této kauze, je snaha sociálnědemokratických politiků najít cestu, jak obejít zákon. Nedovedu si vůbec představit, že by se takto otevřeně něco podobného dělo ve kterékoliv "civilizované demokratické" zemi. Je to ukázkový návod pro každého občana - když se ti nelíbí litera zákona a nechceš ji plnit, obejdi ji. Když nedokázala ČSSD prosadit změnu zákona v parlamentu, dosáhla svého cíle jinak. Řekla tím sama o sobě voličům, jaká skutečně je. Je dobře, že to alespoň udělala teď a ne až po volbách. Přála bych si, aby si toho voliči všimli. Protože strana, která tímto způsobem dosahuje svých cílů, je pro lidskou společnost stranou velmi nebezpečnou, a to bez ohledu na fakt, že se snaží vše schovat pod "dodržování slibů svým voličům". 

Velice mě znepokojuje, že máme takovou etickou a morální úroveň našich politiků. Znepokojuje mě, že se své počínání ani nesnaží nijak zakrývat a maskovat. Jasně přiznávají bez jediného uzardění, že našli cestu, která zákon obchází a nedá se postihnout. Chlubí se právními expertizami, které to potvrzují. Chtěli za každou cenu dosáhnout svého a dosáhli. Štěstí, že přijetí daru nemůže být povinné. Kdyby to šlo, zřejmě by nám ho všem politici ČSSD nařídili. Až tak urputná se mi jejich snaha jeví.

Někteří tedy dar přijmou a regulační poplatek hradit nemusejí. Jiní dar odmítnou a zaplatí. Ale co ti, kterým se prostě takové obcházení zákona nelíbí? Ti si mohou tak nejvýš trhnout nohou, bohužel! Protože, co není zakázáno, to je dovoleno. A nikdo nemůže někomu přeci bránit, aby nabídl dar. To všechno může znít celkem logicky, kdyby to nemělo jednu vážnou trhlinu - ten dar je totiž z peněz nás všech. Je z peněz daňových poplatníků, není z osobního účtu pana Ratha. Signál, který tímto originálním řešením pan Rath vyslal do celé společnosti, je více než závažný.

Občané se nyní mohou začít ptát, proč jedni mají to privilegium, že jim je nabídnut dar místo placení regulačního poplatku v nemocnici a jiní nemají nic. Proč takový dar nemůže dostat občan na úřadě, když má zaplatit třeba poplatek za vydání nového občanského průkazu? Jistě by se našlo mnohem více druhů nejrůznějších "poplatků" (správních a jiných), které občani musejí hradit, když něco potřebují. Tito občané jsou stejnými daňovými poplatníky se stejnými právy, jako ti, kteří potřebují ošetření v nemocnici. Bohužel, nikdo jim podobný dar nenabídne. Je to vpořádku? V tomto případě jen těžko můžeme hovořit o solidaritě. Takový dar totiž nemá se solidaritou nic společného, ta je naopak skryta v podstatě regulačních poplatků.

Jak je možné, že politikům, kteří by měli mít na zřeteli zejména blaho naší země a našich lidí, je fuk, že se regulační poplatky osvědčily? Jak je možné, že nevidí, kolik nemocnic si z poplatků pořídilo potřebné vybavení nebo kolik peněz bylo takto získáno na léčbu opravdu těch velmi vážně nemocných občanů? Vsázejí na přihlouplý populismus a jsou kvůli němu ochotni veřejně obcházet zákon. Vědí velmi dobře proč - protože to pořád na mnoho našich lidí funguje.

Staré moudré přísloví říká, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Skutečnost je taková, že naši politici zrkátka dělají jen to, co jim dovolíme, aby dělali. Kdyby byla česká společnost nastavena tak, že by mohlo podobné počínání stát politika funkci, nikoho z nich by ani nenapadlo přijít s nějakou takovou "kulišárnou", jako je darovací smlouva na regulační poplatky. Dělám si naděje, že možná děti našich dětí by mohly mít šanci takovou společnost vybudovat. Jistá si tím ale nejsem. Dvacet let po převratu tu totiž pořád ještě vládne velmi mnoho zvláštních představ o fungování státu a celé společnosti. Dokud bude v Čechách standardem poškrábat sousedovi lak jeho nového luxusního auta místo se zamyslet nad tím, co mohu já sám udělat pro to, abych si takové auto také mohl pořídit, bude tu vítězit populismus a obcházení zákonů. Nejsem pesimista, věřím, že tu žije velmi mnoho lidí, kteří stejně jako já, darovací smlouvu na regulační poplatek s opovržením odmítnou. Že je tu stále dost těch, kteří chování pana Ratha a jeho stranických kolegů odsoudí. Nezbývá nám však než se modlit, aby takových lidí byla většina.